O kohoutkovi a slepičce

Pohádka O kohoutkovi a slepičce patří již bezesporu mezi klasiku. Letos v březnu se v Knižním klubu dočkala již svého druhého vydání. Koupila jsem ji své čtyřleté dcerce a líbila se jí natolik, že některé úryvky mi z knížky cituje zpaměti.

Samotný děj je velmi poučný. Nenasytnému kohoutkovi nestačí zrní nachystané selkou, sezobaní červíci na dvoře, ale vydává se za hranice pozemku a pokračuje ve vyhledávání dobrot. Sezobne jahůdky, lískové oříšky a stále nemá dost. Protikladem je rozumná a starostlivá slepička, která se ho snaží usměrnit, ale marně. Jakmile vítr shodí na zem větvičku s jeřabinami, sobecký kohoutek se na ně vrhne, slepičce ani nenabídne a vtom mu jedna jeřabinka uvízne v krku. Na příkladu kohoutka jsem dceři hezky vysvětlila, jak se nevyplácí být sobecký a že je lepší se rozdělit.  Kdo by nevěděl, jak pohádka pokračuje? Myslím, že příběh o kohoutkovi slepičce znají dospělí i děti a proto ho není třeba popisovat.

Na přitažlivosti knize přidávají nezaměnitelné ilustrace Zdeňka Milera, kterého většina  zná jako autora proslulého Krtečka. Vždy na pravé dvojstraně jsou obrázky celostránkové (například o tom, jak kohoutek a slepička vycházejí ze dvora nebo slepička krmící trávou kravičku), na levé straně jsou menší ilustrace dotvářející děj ( slepička běží s hrnkem pro mléko, slepička stojící na kamenech v potůčku, kohoutek ležící nožkama nahoře...).

Líbí se mi, že drobná publikace je především poučná. Dětem ukazuje, že nikdo nemá být chamtivý a sobecký. S dcerou jsem ji četla již několikrát a věřím, že ji ještě mnohokrát přečteme. Jsem moc ráda, že ji máme doma v knihovničce a doporučila bych ji všem rodičům malých dětí.

Ukázka z knihy:
„Já už mám dost, kohoutku. Pojďme domů!“
„Mně se ještě nechce,“ škemral kohoutek. „ V lese je tak pěkně. Dáme si jen pár oříšků. Mám na ně velkou chuť.“
„Co mám s tebou dělat?“ povzdychla si slepička.
(str. 9)

Autorka recenze: Martina Mičková